Mnoho cest jednoho obrazu

Obraz Londýn: Primátorská slavnost na Temži od benátského malíře Antonia Canala, zvaného Canaletto, se letos vydal na cestu z Lobkowiczkého paláce na Pražském hradě do Uměleckohistorického muzea ve Vídni. Tam je nyní vystaven jako jedno z klíčových děl v rámci výstavy Canaletto & Bellotto.

Ta představuje slavné pohledy na evropská města od dvou významných malířů 18. století – Canaletta a jeho synovce Bernarda Bellotta. Oba umělci byli proslulí detailními vedutami (topograficky přesnými malířskými zobrazeními měst), které vytvářeli s velkou přesností, často s pomocí optických pomůcek, jako byla camera obscura. 

Obraz Londýn: Primátorská slavnost na Temži a jeho párové dílo s názvem Pohled na Londýn od paláce Lambeth jsou kromě mistrovského zobrazení britské metropole také svědectvím setkání dvou významných osobností – českého knížete Ferdinanda Filipa z Lobkowicz a benátského malíře Canaletta.

Od svého vzniku v polovině 18. století urazil obraz dlouhou cestu. Putoval mezi Anglií, Čechami a Rakouskem, přežil bouřlivé dějiny Evropy a po staletí zůstával součástí lobkowiczkých sbírek.

Vydejte se na jeho cestu s námi.

1746: Canaletto cestuje z Benátek do Londýna

V polovině 18. století Evropu zasáhly války o rakouské dědictví, které byly charakteristické jako rozsáhlý dynastický konflikt s boji na mnoha frontách vedenými profesionálními armádami. Tato situace přiměla Canaletta k odchodu z jeho rodných Benátek. Jeho hlavní klientelou byli totiž angličtí gentlemani, kteří se do Středomoří vydávali na tzv. kavalírské cesty za poznáním jiných kultur a navázáním zajímavých kontaktů. Na svých cestách si pořizovali suvenýry, někdy i v podobě grafik či obrazů. A právě na tyto „pohlednice“ – veduty –  Benátek, se Canaletto specializoval.

Když však války ochromily Evropu a zastavily turistiku mladých šlechticů do Benátek, Canaletto využil pozvání svého budoucího významného mecenáše Charlese Lennoxe, 2. vévody z Richmondu, a v květnu roku 1746 přijel do Londýna.

1748: Kavalírská cesta mladého knížete do Londýna

Pro knížete Ferdinanda Filipa byla cesta do Anglie jednak únikem z kontinentální Evropy zmítané nepokoji a zároveň součástí aristokratické tradice tzv. grand tour, neboli kavalírské cesty. Takové cesty „na zkušenou“ otevíraly šlechticům svět za hranicemi vlastních panství, umožňovaly navazovat nové kontakty a poznávat jinou společnost, umění i politické myšlení.

Právě v Londýně, nejdynamičtější a nejmodernější metropoli své doby, se cesty malíře a knížete setkaly. Výsledkem jejich setkání byly dva obrazy zachycující hlavní tepnu města – řeku Temži:

Londýn: Primátorská slavnost na Temži  (kol. 1748)

Tato olejomalba zachycuje tradiční říční procesí při nástupu nového londýnského primátora do úřadu. Šlo o nejvýznamnější pozice, kterou mohl člověk nešlechtického  původu v monarchii zastávat, a obraz tak vedle slavnosti vyjadřuje i rostoucí občanskou hrdost.

Pohled na Londýn od paláce Lambeth (kol. 1746–1747)

Plátno vyobrazuje rušný provoz na řece, vlevo rámovaný Westminsterským opatstvím, bývalou královskou rezidencí a místem zasedání parlamentu, a na pravé straně palácem Lambeth, sídlem canterburského arcibiskupa a od 16. století symbolem Anglikánské církve.

Ferdinand Filip byl progresivním mladým aristokratem, který se mimo jiné zajímal o umění, architekturu i britské politické myšlení. V zobrazovaných scénách mohl vidět ideál města, které obdivoval. Je možné, že si nechal obrazy vytvořit jako památku na Londýn, který Canaletto zachytil s velkou detailností, byť mírně idealizovaně.

1752: Cesta z Londýna do Roudnice

Krátce po svém dokončení v polovině 18. století se oba Canalettovy obrazy vydaly na cestu z Londýna do Čech. Kníže Ferdinand Filip si je přivezl do hlavního rodového sídla – zámku v Roudnici nad Labem.

Podle dochovaných zpráv visely oba pohledy na Londýn přímo v knížecí ložnici. Nešlo tedy jen o výzdobu, ale také o osobní připomínku cesty, kterou kníže podnikl. 

1784: Cesta obrazů z Čech do Vídně

Další zastávkou na cestě obou obrazů byla Vídeň. Díky soupisu majetku po smrti knížete Ferdinanda Filipa v roce 1784 víme, že obě londýnské veduty byly v této době součástí vybavení tzv. zahradního Lobkowiczkého paláce ve Vídni. I zde zdobily zdi ložnice jako tiché připomínky knížecí cesty.

Vídeňský Lobkowiczký palác se později stal také místem prvního soukromého uvedení Beethovenovy Symfonie č. 3 (Eroica) v roce 1804. Beethoven ji věnoval svému mecenáši Františku Josefu Maxmiliánovi z Lobkowicz (1772–1816). Dnes najdete první vydání Beethovenovy slavné symfonie v Lobkowiczkém paláci na Pražském hradě.

19. století: První představení obrazů veřejnosti na zámku Bílina

Teprve v průběhu 19. století opustily Canalettovy londýnské veduty soukromí knížecích komnat. Pohled na obrazy, který byl po dlouhou dobu vyhrazen jen úzkému okruhu šlechtické společnosti, byl poprvé umožněn i širší veřejnosti. Hlavní zásluhu na tom měl kníže Ferdinand Josef Maxmilián z Lobkowicz.

Kníže totiž významně podpořil rozvoj Bíliny jako lázeňského města a na místním zámku zpřístupnil část rodových uměleckých sbírek tamnějším hostům. Ti zde mohli vedle Bruegelovy proslulé Senoseče, dnes vystavené v Lobkowiczkém paláci na Pražském hradě, či Rubensovy Hygiey krmící posvátného hada, dnes součástí stálé expozice na zámku Nelahozeves, poprvé spatřit také Canalettovy pohledy na Londýn.

20. století: Cesta obrazů se krátce rozchází

Turbulentní dvacáté století ovlivnilo život většiny Evropanů a podepsalo se samozřejmě i na životě rodiny Lobkowiczů. Jejich majetek byl dvakrát zkonfiskován –nejprve nacisty a později komunisty.

Obraz Londýn: Primátorská slavnost na Temži zůstal celou dobu v Čechách. To se však netýkalo druhé Canalettovy malby, Pohledu na Londýn od paláce Lambeth, která byla na Hitlerův rozkaz odvezena do „nacistických depozitářů” nejvýznamnějších evropských uměleckých děl v solných dolech poblíž Salzburgu. Po druhé světové válce se navrátila zpět do Československa, kde oba obrazy měla později ve správě Národní galerie.

Po sametové revoluci se obrazy vrátily zpět do vlastnictví rodiny Lobkowiczů, kteří je nejprve vystavili na zámku v Nelahozevsi. Poté našly svůj stálý domov v Lobkowiczkém paláci na Pražském hradě.

2012: Cesta zpět k Temži

V roce 2012 byl obraz Londýn: Primátorská slavnost na Temži zapůjčen londýnskému National Maritime Museum při příležitosti diamantového jubilea královny Alžběty II.

Po více než 250 letech se tak obraz znovu ocitl na březích řeky, kterou Canaletto kdysi tak bravurně zachytil.

2026: Cesty obrazů se opět na chvíli rozcházejí: jeden míří do Vídně, druhý zůstává v Praze

Letos se do provenienčního deníku díla zapisuje další kapitola. Z Lobkowiczkého paláce míří Canalettův obraz Londýn: Primátorská slavnost na Temži do Uměleckohistorického muzea ve Vídni. Nese s sebou paměť dvou propojených lidských osudů, tichý dialog mezi knížetem a malířem, i stopy mnoha generací, které obraz opatrovaly a obdivovaly. A řeka, jež na plátně plyne, tak dál spojuje místa, časy i lidské příběhy.

Párový obraz Pohled na Londýn od paláce Lambeth však stále zůstává v Lobkowiczkém paláci. Můžete si jej tedy přijít prohlédnout a poznat Canalettovu mistrnou práci s detaily a barevnou paletou pěkně zblízka.

Cesta stále pokračuje...

Po dobu zápůjčky obrazu do Uměleckohistorického muzea ve Vídni můžete v Lobkowiczkém paláci objevovat Canalettův obraz Londýn: Primátorská slavnost na Temži novým způsobem – na obrazovce Samsung The Frame. Právě zde ožívají vybrané detaily mistrovského díla v animované podobě a umožňují nahlédnout obraz z nečekané blízkosti.

Díky animovaným detailům se můžete přenést do minulosti a lépe si představit, jak mohla Primátorská slavnost na Temži skutečně vypadat