Aktuálně vystaveny: Dopisy královny Anny Jagellonské a krále Ferdinanda I. Habsburského

Ferdinand I. Habsburský (1534) 

Dopis krále Ferdinanda I. Habsburského z roku 1534 dokumentuje praktické fungování královské správy i důvěru, kterou panovník vkládal do svých spolupracovníků. Ferdinand v něm pověřuje Oldřicha z Hardeku a Ladislava Popela z Lobkowicz jednáním o zajištění střelného prachu pro naléhavé potřeby království. List je adresován Hansi Pflugovi z Rabštejna, nejvyššímu kancléři Českého království, a představuje svědectví o politických a vojenských záležitostech první poloviny 16. století. 

Anna Jagellonská (1543) 

Dopis královny Anny Jagellonské z roku 1543 je adresován měšťanům Kutné Hory. Panovnice v něm reaguje na jejich rozhodnutí zmírnit peněžitý trest uložený měšťanu Wolfu Kuzlenovi a oceňuje, že při svém rozhodování přihlédli k její přímluvě. Krátká korespondence nabízí pohled na roli královny v každodenních záležitostech království a připomíná význam osobních intervencí a milostí v raně novověké společnosti. 

Překlad originálů si můžete přečíst níže:

 [read-more]

Anna, z Boží milosti římská, uherská a česká královna, arcivévodkyně rakouská etc.  

Ctihodní, moudří, věrní a milí,  

Z vašeho psaní jsme byli obeznámeni s vaší omluvou ohledně vašeho spoluobčana Wolfa Kuzlena (Kuezlena?) a rovněž jsme se dozvěděli, jakým způsobem jste vzali na zřetel naši přímluvu a prokázali mu milost tím, že jste mu část uložené peněžité pokuty prominuli.  

Pro tentokrát tedy věc ponecháváme při vašem podání spočinout. Vaše ujištění o poslušnosti v této věci přijímáme v dobrém.  

Dáno na našem královském hradě v Praze dne dvacátého pátého října léta tisícího pětistého čtyřicátého třetího.  

Anna 

---

Ferdinand z Boží milosti uherský, český etc. král. infant v Hispánii, arcikníže rakouské a markrabě moravský etc.  

Urozený věrný náš milý, poručili jsme urozenému Oldřichovi hraběti z Hardeku a z Machlandu na Homoli a Ladislavovi Popelovi z Lobkowicz na Zbiroze, věrným našim milým s tebou o prach k dělům, k pilné a znamenité potřebě naší mluviti a jednati, jakož tomu všemu sice od nich budeš možný vyrozuměti. Protož tebe žádáme s pilností, cožkoli o to v této míře nahoře psaní Oldřich a Ladislav oba spolu nebe jeden z nich s tebou mluviti a jednati budou, že jim toho uvěříš a v tom se v té potřebě k nám povolně a hotově najíti dáš nic méně, než jakobychom my sami přítomni jsouce o to[m] s tebou záústně mluvili. Jakož pak o tobě nepochybujem, že tak učiníš, neb nám na tom věc vděčně uděláš. Dáno v Augsburgu, den Svatého Petra v Okovech [1. 8.], léta [15]34, království našich čtvrtého.  

Ferdinand

Vstupenky

Dopis kněžny Karolíny z Lobkowicz, rozené ze Schwarzenbergu

Roku 1792 se Karolína provdala za milovníka hudby a štědrého mecenáše, knížete Františka Josefa z Lobkowicz. Dopis adresovaný jejímu staršímu bratrovi, knížeti Josefovi, 11. vévodovi krumlovskému, je psán na elegantním embosovaném dopisním papíře, který náleží k nejluxusnějším v lobkowiczkém archivu.

Překlad originálu si můžete přečíst níže:

[read-more]

Praha, 3. listopadu 1802

Protože nebudu mít to potěšení navštívit Vás doma, drahý Josefe, posílám Vám v upomenutí krabičku kandovaného ovoce s podmínkou, že až je budete jíst, vzpomenete si na mne; protože jde o sladkosti, bude i Vaše vzpomínka sladká. Poradila mi to nová správcová na Novém Sedle (Neudorf). Již letos v létě jsem předvídala, že nyní na podzim přijdou komplikace; s opravdovým zármutkem vás tak všechny vidím pohromadě, aniž bych mohla být mezi vámi. Můj manžel se však už těší, až se k vám připojí. Kotka zde očekáváme pátého; říká se ale, že se dlouho nezdrží. Novinky o mně se dozvídáte dostatečně od Lorie, nebudu Vás tedy déle zdržovat a prosím vás, abyste mi i nadále zachoval své přátelství.

Z celého srdce Vás objímám, stejně jako Pavlínu.

Vaše milující sestra Karolína

Vstupenky

Dopis Antonia Salieriho z 21. července 1814

Složka „Theaterkorespondenz“ obsahující dopisy knížete Františka Josefa z Lobkowicz, resp. jeho syna Ferdinanda Josefa, s pestrou paletou hudebních a divadelních umělců tehdejší Evropy skrývá řadu cenností. Jednou z nich je dopis císařského kapelníka Salieriho adresovaných výše zmíněnému knížeti Františkovi. Po Napoleonově abdikaci v dubnu 1814, reinstalaci Bourbonů na francouzském trůně a po vítězství tzv. Šesté koalice, vstupovala Evropa do období míru a příprav na nové uspořádání, které vyústilo ve Vídeňský kongres.

Všeobecnou radost z nastalého období klidu vyjádřil skladatel trefně i v tomto listu, na jehož závěr připojil jednoduché zhudebnění slov Pacem, Aleluja, Pacem! (Mír, Aleluja!) a tehdy téměř obligátní Laus Deo (Chvála bohu). Salieri děkuje za doporučující dopis na barytonistu Leoniho, s nímž se ve Vídni setkal, zpíval a debatoval o hudbě, než tento odjel do Itálie za nemocným strýcem. Dále popisuje nejistotu kolem chystaných mírových slavností pro zahraniční panovníky a s nadšením informuje o založení společnosti hudebních amatérů s plánovanou konzervatoří, které mají pozvednout úroveň hudebního umění ve Vídni (jako se to ostatně stalo o několik let dříve v Praze).

Zdůrazňuje význam kvalitního hudebního vzdělání a zásadní roli talentovaných učitelů, přičemž navrhuje taktiku pro založení sbírky hudebnin, z nichž by mohli žáci hrát.

Překlad originálu si můžete přečíst níže:

[read-more]

Dopis Antonia Salieriho z 21. července 1814 (autograf)

Vaše Výsosti!

Vídeň 21. července 1814

Pan Leoni mi předal dopis, který Vaše Výsost ráčila pro mne jeho prostřednictvím poslat. Osobní známost s tímto vpravdě znamenitým barytonistou je mi právě tak drahá, jako on miluje hudbu, a jak ji obdivuhodně provádí; to jsem měl příležitost poznat ihned po přečtení výše zmíněného vzácného dopisu, po čemž jsme více než dvě hodiny hovořili a zpívali Glucka i jiné autory. Řekl mi – jak vidím podle data dopisu Vaší Výsosti –, že je ve Vídni již více než měsíc, avšak dodal, že mne nemohl navštívit dříve, protože byl nemocen, a že se nyní chystá odjet do Itálie, kam je povolán kvůli těžce stonavému strýci. Kdyby zůstal ve Vídni, jistě by byl o něj zájem, jednak pro nejmocnější doporučení Vaší Výsosti, jednak proto, že by si to zcela zasloužil.

Zde je vše dosud nejisté, pokud jde o slavnosti pro zahraniční panovníky [vládci zemí Šesté koalice]. Mnozí z veřejnosti se domnívají, že vůbec nepřijedou, mnozí jiní, že přijedou zcela jistě. Za krátký čas bude vše rozhodnuto. Jeho Veličenstvo, náš nejmilostivější panovník, schválilo založení společnosti hudebních amatérů ve Vídni! Mám z toho nesmírnou radost, protože předvídám, že tímto prostředkem bude letos vznešené umění přivedeno k pravé dokonalosti. Poslouží především k důstojnějšímu a velkolepějšímu zpívání chval Božích, stejně jako k oblažení nás všech ve chvílích odpočinku způsobem mnohem lepším, než je tu obecně zvykem - jak mezi amatéry, tak i mezi profesionály, neboť se do celé věci vmísí soutěživost. Tím bude umění moci jen získat. Již bylo vybráno několik míst pro stavbu sálu s konzervatoří, pro něž je rovněž navržen velmi krásný plán, a i v tomto bodě se doufá v panovníkův souhlas. Začátek půjde jistě poněkud pomalu a s námahou, avšak budou-li mistři mít ducha rozlišovat mezi pravým a falešným zlatem a setrvají-li v dobré volbě, uvidíme u žáků podivuhodné pokroky bez mimořádné námahy a s úsporou času, což je jedna z věcí nejdůležitějších. Dva například hrají nebo zpívají tentýž správně vedený hudební kus; jeden se při provedení potí a podá jej průměrně, druhý jej provede výtečně a bez námahy. Jaký je důvod? První měl špatné základy, druhý vynikající. Dá se říci, že příroda (a je to naprostá pravda) nedává každému stejnou míru schopností v každém oboru; vždy to však bude vina mistrů, pokud nedokázali rozpoznat, pro jaký obor má mladý žák nadání a pro jaký nikoli.

Navrhl jsem všude kolem podnítit štědrost veřejnosti, aby konzervatoři darovala veškeré hudebniny, jichž se může vzdát. Kolik vzácných věcí takto získá! Beztak by ty noty jinak zůstaly potravou pro červy!

Nyní je čas, abych ukončil své tlachání. Tisíceré díky za laskavé výrazy, jimiž mne Vaše Výsost poctívá; a líbaje Vám s úctou ruku mám čest nazývat se

Vaší Výsosti nejvděčnějším a nejoddanějším služebníkem Ant[onio]. Salieri


Vstupenky

Johann Wolfgang Goethe: Slova díků od básníků

Dopisem z 29. listopadu 1810 básník děkuje knížeti Františku Josefu Maxmiliánovi z Lobkowicz za zapůjčení partů a partitury k opeře Achille skladatele Ferdinanda Paëra do Výmaru. Informuje knížete o zdařilém provedení díla u dvora sasko-výmarského vévody a o odeslání hudebnin zpět do Čech.

Překlad originálu si můžete přečíst níže:

[read-more]

Dopis Johanna Wolfganga Goetha z 29. listopadu 1810 (autograf)

Nejjasnější kníže, milostivý pane.
Poté, co byla včera opera Achille uvedena s všeobecným potleskem, pokládám za svou povinnost Vaši Jasnost o tom co nejuctivěji zpravit. Pan Brizzi [významný italský tenorista] zpíval i hrál znamenitě a naši [hudebníci sasko-výmarského vévody] jej velmi zdařile doprovázeli. Vznešené panstvo, dvůr i obecenstvo prožili krásný večer, a jelikož Vaše Jasnost tento obtížný podnik laskavě podpořila, jsme jí zavázáni 
co nejvřelejším díkem, který neopomínám tímto vyslovit a vyřídit jménem všech, zvláště pak jménem Jeho Jasnosti vévody.

Jestliže bylo něco, co by mohlo toto znamenité rozptýlení narušit, byla to marná naděje spatřit zde Vaši Jasnost; avšak zůstávala nám útěcha v myšlence, že jsme zde mohli připravit něco, co by v budoucnu mohlo Vaší Jasnosti poskytnout příjemnou zábavu.
Hudebniny, které nám byly svěřeny, budou po jejich použití odeslány do Drážďan hejtmanu von Verlohrenovi, který se jistě postará o to, aby je doručil tam, kam Vaše Jasnost ráčila poručit. Co se týče mne, nemám pro příští rok naléhavější přání než vzdát poctu Vaší Jasnosti a Vašim nejvznešenějším příbuzným a osobně vyjádřit úctu.

Doufám tedy, že tento list dorazí v příhodnou hodinu a bude milostivě přijat.
Výmar
29. listopadu 1810

Vstupenky

Rudolf II.: Honba za kamenem mudrců

Vystavený dopis je datován 27. října, rok není uveden. Musel však být napsán mezi lety 1586 a 1589, kdy anglický alchymista Edward Kelley pobýval v Třeboni. Císař Rudolf II. po obligátních zdravicích a zdvořilostních frázích přátelsky žádá Viléma z Rožmberka: „aby byl Eduardus dočasně uvolněn z jeho služeb a mohl přijet do Prahy k císařskému dvoru dohlížet na velké [alchymistické] dílo, které je zde v procesu“.

Císař Viléma dále ujišťuje: „že Kelley nebude zdržován déle, než si sám bude přát“, avšak zároveň zdůrazňuje obtížnost operace, k níž chybí klíčová ingredience, mercurius solis, bez níž nelze dílo dokončit. Tato tinktura (rtuť Slunce) je alchymistická substance, spojovaná s prima materia – prvotní látkou. Symbolizuje nejen sjednocení zlata (Slunce) a rtuti, ale také nejvyšší stupeň proměny, a tedy klíčový prvek při hledání lapis philosophorum (kamene mudrců). Právě Edward Kelley byl mezi svými evropskými kolegy proslulý údajnou schopností extrahovat tuto substanci v rekordním čase. 

Vstupenky

Ludvík XIV.: Zármutek ve Versailles

V dopisu datovaném 5. listopadu 1672 ve Versailles francouzský král Ludvík XIV. se zármutkem informuje svého bratrance a švagra, císaře Leopolda I., o náhlém úmrtí svého syna, Louise Françoise, vévody z Anjou (14. 6. 1672–4. 11. 1672).

Překlad originálu si můžete přečíst níže:

[read-more]

Dopis Ludvíka XIV. (autograf)

„Můj pane bratře a milovaný bratranče,
Boží vůle nám nedovolila, abychom si mohli déle užívat přítomnosti mého syna, vévody z Anjou, který včera 
večer kolem osmé hodiny podlehl opakujícím se horečkám. V souladu s našimi vzájemnými rodinnými povinnostmi a korespondencí o tom informuji Jejich Veličenstva, ujišťujíc je, že nemají být dotčena tak velkým 
důvodem k zármutku za celý můj dům jako já, citlivý na věci, které přinášejí bolest, za níž prosím Boha, 
aby ji naplnil svými požehnáními.“
Ve Versailles dne 5. listopadu 1672
Nejoddanější bratr a bratranec Jeho Výsosti
LOUIS

Vstupenky