Aktuálně vystaven: Dopis Antonia Salieriho z 21. července 1814
Složka „Theaterkorespondenz“ obsahující dopisy knížete Františka Josefa z Lobkowicz, resp. jeho syna Ferdinanda Josefa, s pestrou paletou hudebních a divadelních umělců tehdejší Evropy skrývá řadu cenností. Jednou z nich je dopis císařského kapelníka Salieriho adresovaných výše zmíněnému knížeti Františkovi. Po Napoleonově abdikaci v dubnu 1814, reinstalaci Bourbonů na francouzském trůně a po vítězství tzv. Šesté koalice, vstupovala Evropa do období míru a příprav na nové uspořádání, které vyústilo ve Vídeňský kongres.
Všeobecnou radost z nastalého období klidu vyjádřil skladatel trefně i v tomto listu, na jehož závěr připojil jednoduché zhudebnění slov Pacem, Aleluja, Pacem! (Mír, Aleluja!) a tehdy téměř obligátní Laus Deo (Chvála bohu). Salieri děkuje za doporučující dopis na barytonistu Leoniho, s nímž se ve Vídni setkal, zpíval a debatoval o hudbě, než tento odjel do Itálie za nemocným strýcem. Dále popisuje nejistotu kolem chystaných mírových slavností pro zahraniční panovníky a s nadšením informuje o založení společnosti hudebních amatérů s plánovanou konzervatoří, které mají pozvednout úroveň hudebního umění ve Vídni (jako se to ostatně stalo o několik let dříve v Praze).
Zdůrazňuje význam kvalitního hudebního vzdělání a zásadní roli talentovaných učitelů, přičemž navrhuje taktiku pro založení sbírky hudebnin, z nichž by mohli žáci hrát.
Překlad originálu si můžete přečíst níže:
[read-more]
Dopis Antonia Salieriho z 21. července 1814 (autograf)
Vaše Výsosti!
Vídeň 21. července 1814
Pan Leoni mi předal dopis, který Vaše Výsost ráčila pro mne jeho prostřednictvím poslat. Osobní známost s tímto vpravdě znamenitým barytonistou je mi právě tak drahá, jako on miluje hudbu, a jak ji obdivuhodně provádí; to jsem měl příležitost poznat ihned po přečtení výše zmíněného vzácného dopisu, po čemž jsme více než dvě hodiny hovořili a zpívali Glucka i jiné autory. Řekl mi – jak vidím podle data dopisu Vaší Výsosti –, že je ve Vídni již více než měsíc, avšak dodal, že mne nemohl navštívit dříve, protože byl nemocen, a že se nyní chystá odjet do Itálie, kam je povolán kvůli těžce stonavému strýci. Kdyby zůstal ve Vídni, jistě by byl o něj zájem, jednak pro nejmocnější doporučení Vaší Výsosti, jednak proto, že by si to zcela zasloužil.
Zde je vše dosud nejisté, pokud jde o slavnosti pro zahraniční panovníky [vládci zemí Šesté koalice]. Mnozí z veřejnosti se domnívají, že vůbec nepřijedou, mnozí jiní, že přijedou zcela jistě. Za krátký čas bude vše rozhodnuto. Jeho Veličenstvo, náš nejmilostivější panovník, schválilo založení společnosti hudebních amatérů ve Vídni! Mám z toho nesmírnou radost, protože předvídám, že tímto prostředkem bude letos vznešené umění přivedeno k pravé dokonalosti. Poslouží především k důstojnějšímu a velkolepějšímu zpívání chval Božích, stejně jako k oblažení nás všech ve chvílích odpočinku způsobem mnohem lepším, než je tu obecně zvykem - jak mezi amatéry, tak i mezi profesionály, neboť se do celé věci vmísí soutěživost. Tím bude umění moci jen získat. Již bylo vybráno několik míst pro stavbu sálu s konzervatoří, pro něž je rovněž navržen velmi krásný plán, a i v tomto bodě se doufá v panovníkův souhlas. Začátek půjde jistě poněkud pomalu a s námahou, avšak budou-li mistři mít ducha rozlišovat mezi pravým a falešným zlatem a setrvají-li v dobré volbě, uvidíme u žáků podivuhodné pokroky bez mimořádné námahy a s úsporou času, což je jedna z věcí nejdůležitějších. Dva například hrají nebo zpívají tentýž správně vedený hudební kus; jeden se při provedení potí a podá jej průměrně, druhý jej provede výtečně a bez námahy. Jaký je důvod? První měl špatné základy, druhý vynikající. Dá se říci, že příroda (a je to naprostá pravda) nedává každému stejnou míru schopností v každém oboru; vždy to však bude vina mistrů, pokud nedokázali rozpoznat, pro jaký obor má mladý žák nadání a pro jaký nikoli.
Navrhl jsem všude kolem podnítit štědrost veřejnosti, aby konzervatoři darovala veškeré hudebniny, jichž se může vzdát. Kolik vzácných věcí takto získá! Beztak by ty noty jinak zůstaly potravou pro červy!
Nyní je čas, abych ukončil své tlachání. Tisíceré díky za laskavé výrazy, jimiž mne Vaše Výsost poctívá; a líbaje Vám s úctou ruku mám čest nazývat se
Vaší Výsosti nejvděčnějším a nejoddanějším služebníkem Ant[onio]. Salieri