Historické počátky
Již ve 12. století stál na místě dnešního zámku hrad vybudovaný mocnými pražskými biskupy. Sloužil jako oblíbené letní sídlo pražských biskupů a arcibiskupů a údajně byl právě zde Jan Hus vysvěcen na kněze.
Ve 14. a 15. byla původní románská stavba upravena v gotickém stylu. Později hrad přešel z držení církve do světských rukou. Nakonec se toto panství dostalo do majetku rodiny Lobkowiczů díky sňatku Zdeňka Vojtěcha Popela, 1. knížete z Lobkowicz (1568–1628), s Polyxenou z Rožmberka, roz. Pernštejna (1566–1642).
V roce 1652 pozval jejich syn Václav Eusebius, 2. kníže z Lobkowicz (1609–1677), italského architekta Francesca Carattiho a později i Antonia della Portu, aby hrad přestavěli ve velkolepé barokní sídlo. Tak vznikl zámek s více než dvěma sty místnostmi, monumentálním dvouramenným vstupním schodištěm, impozantní hodinovou věží, nádherně zdobenou kaplí a divadlem. Kromě hlavní zámecké budovy jsou součástí barokního komplexu i klášter, kostel, hospodářské a administrativní budovy a jízdárna. Přestavba zahrnovala i velkolepé zahradní úpravy nádvoří i nejbližšího okolí zámku.
Po dokončení stavby byly zámecké sály vybaveny vzácnými artefakty stále se rozšiřující rodové umělecké sbírky. Jednalo se o obrazy významných evropských malířů, drahocenné liturgické předměty, zbraně, porcelán a díla užitého umění nejen z Evropy, ale i Dálného východu. V této době roudnické panství vzkvétalo, a tak mohla být i Lobkowiczká knihovna, jíž bylo na zámku věnováno více místností, doplněna o další cenné knihy, rukopisy a jiné archívní dokumenty.
Součástí sbírek byly i hudební nástroje a rukopisy významných hudebních skladatelů 18. a 19. století, jako byli Gluck, Mozart a Beethoven, jehož 3. (Eroica), 5. (Osudová) a 6. (Pastorální) symfonie byly věnovány jeho mecenáši Josefu Františku Maxmiliánovi, 7. knížeti z Lobkowicz (1772–1816). Mnohá z těchto děl byla představena lobkowiczkým orchestrem v divadle roudnického zámku, na Jezeří nebo ve vídeňském Lobkowiczkém paláci.
Charakteristické architektonické prvky
Z původního románského hradu se dochovaly pouze části obvodových zdí pod severozápadní terasou zámku a několik klenutých místností, které jsou dodnes přístupné ze zámeckého nádvoří. V jedné z těchto místností se dochovala patka a část dříku románského sloupu z 12. století.
Z období baroka je také kaple zdobená štuky a nádhernými freskami od Giacoma Tencally (1644 – 1692).
Mnohé ze zámeckých sálů se vyznačují unikátními architektonickými prvky. Za zmínku stojí balkóny, stropy zdobené štuky a freskami a kachlová kamna z 18. a 19. století.
19. a 20. století
Na počátku 2. světové války byla rodina Lobkowiczů nucena opustit jak roudnické panství, tak zemi. Maximilián Lobkowicz (1888–1967) strávil období války se svou manželkou Gillian Somerville v Londýně, kde působil jako velvyslanec československé exilové vlády. Nacistická vojska zabrala zámek včetně rodinných sbírek a začala zámeckou budovu užívat jako středisko pro výchovu mládeže jednotek SS. Nábytek, speciálně navržený pro Lobkowiczkou knihovnu, byl zničen a knihovní sály byly přestaveny na umývárny. Během posledních dnů války bylo během náletu vážně poškozeno divadlo v západním křídle zámku.
Po válce se Max Lobkowicz vrátil na rodné panství a zahájil opravy zdevastovaného zámku. V roce 1948 se však chopila moci v zemi komunistická strana a veškerý majetek byl rodině znovu zabaven. Sbírky byly rozptýleny z Roudnice na řadu míst po celé republice, nejcennější z nich do státních muzeí a knihoven.
Po následujících pět desetiletí sloužily prostory zámku vojenské hudební škole a jako kanceláře vojenské správy. V roce 1965 se zámecká jízdárna stala sídlem Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, která zde působí dodnes. Galerie pořádá úspěšné výstavy a je tak atraktivním cílem nejen pro místní obyvatele, ale i turisty.
Po podepsání restitučních zákonů prezidentem Václavem Havlem se Lobkowiczům podařilo získat zpět většinu zkonfiskovaného majetku včetně zámku v Roudnici nad Labem. Zámek i poté zůstal pronajatý vojenské hudební škole. Výtěžek z pronájmu a další příjmy byly použity na opravy objektu, především ikonické zvonice a na rekonstrukci střechy. Vojenská hudební škola byla z rozhodnutí zřizovatele na konci roku 2008 uzavřena.
Od roku 2009 rodina Lobkowiczů provedla další opravy objektu a nyní aktivně hledá partnery pro jeho dlouhodobé využití.
