Portréty Maxe Lobkowicze
od Františka Drtikola na zámku v Nelahozevsi
Každý rok připravuje tým kurátorů Lobkowiczkých sbírek v rámci stálé expozice na zámku Nelahozeves krátkodobou výstavu z archivních materiálů, které nejsou běžně přístupné veřejnosti. Letos se mohou návštěvníci těšit na portréty diplomata Maxmiliána Lobkowicze (1888–1967) od jednoho z nejvýznamnějších českých fotografů s mezinárodním věhlasem – Františka Drtikola.
František Drtikol (1883–1961) pocházel z Příbrami, kde také fotografii začal studovat. V roce 1912 si založil ateliér ve Vodičkově ulici v Praze. Jeho prostory byl vyhlášeným místem setkávání osob české umělecké scény a vznikaly zde mnohé portréty slavných osobností. Kromě portrétů se František Drtikol proslavil svou fotografickou tvorbou ženských aktů, které vynikají unikátním přístupem k práci se světlem a stínem. Zajímavostí je, že Drtikol původně toužil být malířem, fotografem se vyučil proti své vůli. K malbě a kresbě se vrátil až po roce 1935. Tehdy odešel na vrcholu slávy do ústraní, rozprodal ateliérové vybavení a začal se věnovat svým dávným zálibám.
Drtikolův fotografický ateliér dosáhl v oblasti portrétní fotografie značné proslulosti. Nechat se portrétovat „u Drtikola“ patřilo k dobovému bontonu. Sérii snímků si v roce 1925 nechal zhotovit také Maxmilián Lobkowicz, v letech 1920–1948 diplomat ve službách Ministerstva zahraničních věcí Československé republiky. Nejvýznamnější etapou jeho kariéry bylo působení ve funkci československého vyslance a později velvyslance v Benešově exilové vládě (Prozatímní státní zřízení) ustavené v Londýně během druhé světové války. Po komunistickém puči v roce 1948 odešel Maxmilián Lobkowicz do exilu ve Spojených státech amerických.
Kromě známé a mnohokrát publikované varianty portrétu se sepjatýma rukama, kterou Max používal jako svoji oficiální fotografii, je v Lobkowiczkém archivu dochováno i několik dalších verzí, z nichž většina nebyla nikdy veřejnosti představena.
Do 11. července budou mít návštěvníci jedinečnou možnost si v rámci prohlídkového okruhu, v místnosti instalované do podoby knížecí pracovny s knihovnou, prohlédnout originální snímky z roku 1925. Poté je z důvodu ochrany před světlem nahradí kvalitní fotografické reprodukce věrně napodobující dobové snímky.