V letošním roce byla po několikaleté práci dokončena katalogizace Lobkowiczkého hudebního archivu. On-line katalog hudebních sbírek si můžete prohlédnout zde. Hudební archiv je významnou součástí po staletí budované rodové knihovny. Katalogizace hudebnin byla pilotním projektem, na který by mělo v budoucnu navazovat zpracování celého fondu Lobkowiczké knihovny. Více se o katalogizaci dozvíte z rozhovorů, které s kurátory sbírek vedla Gabriela Špalková z Opera PLUS.   

Lobkowiczká knihovna je jednou z nejvýznamnějších, nejstarších a největších evropských šlechtických knižních sbírek. Během šesti století její existence ji generace Lobkowiczů systematickými
a promyšlenými akvizicemi rozšiřovaly. Obsahuje přibližně 65 tisíc svazků od středověku
až po 20. století.

Mezi její největší poklady patří například výtisk vzácné 48řádkové Bible z roku 1462 vydané v Mohuči Johannem Fustem a Peterem Schöfferem. Jde zároveň o nejstarší tištěnou knihu na území České republiky. Přestože se 48řádková Bible nachází v českých knihovnách celkem ve třech exemplářích,
lze ten „lobkowiczký“ zřejmě považovat za nejcennější, neboť je jako jediný vytištěný na pergamenu,
a navíc dochovaný ve velmi krásném stavu. Počátky některých oddílů a kapitol jsou opatřené modrými a červenými iniciálami částečně provedenými na tehdejší dobu technologicky dokonalým barevným tiskem.

Historie knihovny sahá do 15. století. Jádro sbírky shromáždil Bohuslav Hasištejnský z Lobkowicz (1461–1510), nejvýznamnější představitel latinského humanismu v Čechách. K nejvzácnějším svazkům, které Bohuslav do své sbírky získal, patří latinský evangeliář, iluminovaný rukopis z konce 9. století psaný na pergamenu krásnou karolinskou minuskulí. Na fotografii je vyobrazena strana s iniciálou
„L“ jako „L“IBER (začátek Matoušova evangelia). Knihy ze sbírky Bohuslava Hasištejnského se z velké části dochovaly v původních vazbách, další z mnoha důvodů, proč Lobkowiczká knihovna přitahuje pozornost vědecké veřejnosti.

Systematický rozvoj knihovny nastává krátce po roce 1600, kdy hasištejnskou sbírku získal Zdeněk Vojtěch Popel, pozdější první kníže z Lobkowicz, a začal jí spolu se svojí manželkou Polyxenou rozšiřovat. Mezi významné přírůstky z té doby patří mimo jiné sbírka španělských a portugalských knih patřící původně Polyxenině matce, španělské šlechtičně Marii Manrique de Lara. Na vazbách těchto svazků se nachází krásné zlacené supralibros (vlastnická značka), na němž je vyobrazena věž
na útesu, do které dují větry. Výjev doplňuje nápis Inconcussa manet, což se dá volně přeložit jako „odolá bouři“.

Na rozšiřování knihovny se výrazně podílel i Václav Eusebius, druhý kníže z Lobkowicz (1609–1677), který nakupoval stovky titulů ročně ve významných knižních centrech, jakými byly Frankfurt
a Augsburg. Václav Eusebius přestěhoval knihovnu z Lobkowiczkého paláce v Praze do zámku v Roudnici. Zasadil se také o zařazení knihovny do nedělitelného majetku rodu, což bylo důležité opatření, které mělo knihy chránit a zabránit jejich ztrátám.

Také každá následující generace do sbírek začleňovala s velkou péčí knižní fondy vedlejších větví rodu
i jiných šlechtických rodin či jednotlivců, a to nejen prostřednictvím sňatků, ale i nákupy. V knihovně jsou zastoupeny prakticky všechny vědní obory – historie, teologie, právo či encyklopedická literatura, překvapivě bohatá je sbírka titulů z oblasti přírodních věd. V modernější době se rozrůstala především oddělení krásné literatury a knih o umění, pravidelně se odebíraly také německé i české noviny.

Kromě knihovny je součástí lobkowiczkých sbírek i rodový archiv. Zde je uložena například osobní korespondence členů rodu, i dokumenty, které souvisejí s jejich s politickou činností.

V roce 1941, za nacistického protektorátu, byly Lobkowiczká knihovna i archiv zkonfiskovány a jejich fondy opakovaně stěhovány na různá místa. Knihovní i archivní sbírky byly rozděleny do různých státních institucí, kde zůstaly deponovány i po komunistickém převratu v roce 1948.

V roce 1992 byly knihovna i archiv rodu Lobkowiczů navráceny a jejich fondy v následujících letech postupně shromážděny. Dnes knihovna sídlí v kompletně zrekonstruovaných prostorách na zámku v Nelahozevsi – jako naplnění hesla Inconsussa manet – skutečně totiž odolala bouři.

Podobně, jako celá řada knihovníků, kteří pro rod Lobkowiczů v minulosti pracovali a často sbírce zasvětili velkou část svého života, o ni v dnešní době se svými kolegy pečuje Soňa Černocká, ředitelka knihovny a archivu. Jak nám prozradila, snaží se s velkou pokorou a respektem navázat na své předchůdce: „Práce s tak velkou sbírkou mi přináší velkou radost, zároveň však jde o velkou zodpovědnost. Starám se o největší šlechtickou knihovnu v České republice s rozsáhlými fondy
a s velkým časovým záběrem. Navíc také spravuji rodový archiv.“

Kromě zodpovídání badatelských dotazů je náplní její práce například fyzická péče o fondy, konzervátorské práce, příprava výstav a přednášek, a mnoho dalšího. Jak sama říká, být lobkowiczkým knihovníkem je takřka celoživotní úkol, který vyžaduje oddanost knihovnímu fondu.

Tímto Soně Černocké děkujeme, a přejeme jí hodně energie, kterou při péči o tuto výjimečnou sbírku jistě potřebuje.