Historické počátky
Zámek Nelahozeves nechal vybudovat šlechtic Florian Griesbeck z Griesbachu (1504–1588), který byl osobním tajemníkem a blízkým rádcem císaře Ferdinanda I. Reprezentační šlechtické sídlo typu severoitalského kastelu, jehož stavba trvala více než 60 let, je spojováno se jménem královského architekta Bonifáce Wohlmuta. Původně mělo jít o dvoupodlažní budovu se čtyřmi křídly propojenými na nárožích bastiony ve tvaru lichoběžníku. Když v roce 1588 Florián zemřel, zámek zdědil jeho syn Blažej a stavba zámku tak mohla pokračovat až do roku 1614. V roce 1623 se rodina dostala do finančních potíží, a tak byla Florianova vnučka Veronika nucena prodat zadlužené panství Polyxeně z Lobkowicz (1566–1642).
Během třicetileté války (1618–1648) byl zámek několikrát vypleněn. Po válce Polyxenin syn Václav Eusebius, 2. kníže z Lobkowicz (1609–1677), nechal provést rozsáhlé rekonstrukce a začal zámek využívat pro správu rozlehlého panství. Přestože se jedná o krásnou budovu se všemi přednostmi šlechtického sídla, Nelahozeves jako hlavní rodinné sídlo nesloužila. Tím byl zámek v Roudnici nad Labem a Lobkowiczký palác ve Vídni.
Charakteristické architektonické prvky
Zámek Nelahozeves je příkladem italského castella s nárožními bastiony a přístupem po kamenném mostě přes příkop. Na svou dobu velmi pokročilá stavba doznala během následujících staletí jen drobných úprav. Díky tomu si zámek zachoval svou podobu až do dnešní doby.
Na stěnách severního reprezentačního křídla zámku jsou dochována sgrafita, která byla v nedávné době restaurovaná. Znázorňují scény ze Starého zákona a výjevy z antické mytologie a jsou působivým charakteristickým znakem nelahozeveského zámku.
Co se týče zámeckých interiérů, za zmínku jistě stojí na jih obrácená Arkádová hala a Rytířský sál z roku 1564, zdobený nástěnnými malbami válečníků v nadživotní velikosti. Lunetová klenba stropu je rozdělená do devíti polí, navzájem oddělených bohatými štukovými pásy s ovocnými motivy. Jednotlivá pole nesou nástropní malby s biblickými výjevy a štukové reliéfy s náměty z antické mytologie. Sálu vévodí renesanční kamenný krb.
19. a 20. století
Na konci 19. století založila Vilemína (1863–1945), dcera Mořice, 9. knížete z Lobkowicz (1831–1903), na zámku pensionát pro svobodné a ovdovělé šlechtičny. Jednalo se o Řád sester Boží lásky. Vilemína byla posledním členem rodu Lobkowiczů, který na zámku v Nelahozevsi žil. Místem jejího posledního odpočinku se stal místní hřbitov.
V roce 1948 byl zámek zkonfiskován komunistickou vládou. V 70. a 80. letech využívala jeho prostory Středočeská galerie, která tu vystavovala některé z obrazů Lobkowiczkých sbírek a moderní socialistické umění.
V roce 1993 byl v rámci restitučních řízení zámek rodině Lobkowiczů navrácen a bezprostředně nato zde byla otevřena dočasná instalace. V letech 1997–2007 byla veřejnosti zpřístupněna stálá expozice „Umění šesti století“ představující nejvýznamnější díla Lobkowiczkých sbírek.
V roce 2007 byla některá z vystavených děl převezena do Prahy a stala se součástí nově vznikajícího muzea v Lobkowiczkém paláci na Pražském hradě. Na zámku Nelahozeves byla během následujícího roku představena nová expozice „Pohled do šlechtického interiéru" detailně ilustrující životní styl vlivné šlechtické rodiny v Čechách 19. století.
Pod zámkem se nachází rodný dům Antonína Dvořáka, v němž je dnes muzeum věnované životu a dílu tohoto významného českého hudebního skladatele. Tento dům také vlastní rodina Lobkowiczů.
