Beethovenova symfonie č. 3
Eroica
Lobkowiczký palác, 9. ledna, 2020
Kníže z Lobkowicz pořádal ve svém paláci v centru Vídně pravidelné koncerty, na jejichž nastudování se vedle domácích lobkowiczkých hudebníků podíleli také externí hráči, aby bylo dosaženo plného obsazení orchestru. První zkoušky Beethovenovy nové symfonie Eroica se uskutečnily v květnu nebo červnu roku 1804 právě ve zmíněném vídeňském paláci. Stejného roku v říjnu, po několika privátních provedeních symfonie na českých lobkowiczkých panstvích, nechal kníže z Lobkowicz vyplatit Beethovenovi dva poměrně velké finanční obnosy. Tyto platby jednak umožňovaly exkluzivní poskytnutí práva provozovat skladbu v rámci zmíněných privátních produkcí a dále zajistily skutečnost, že Beethoven svou novou symfonii i další skladbu ze stejného roku, tzv. Trojkoncert, dedikoval přímo knížeti.
Řada rukopisných poznámek i skvrny na okrajích stran a v rozích partů dokládají jejich časté používání. Tento nejranější náklad prvního vydání obsahuje Beethoveny vlastnoruční korektury i poznámky editora, kterému evidentně záleželo na tom, aby osoba, jíž bylo dílo věnováno, měla k dispozici konečnou verzi díla.
Titulní strana tištěného vydání symfonie Eroica uvádí, že dílo bylo zkomponováno “per festeggiare il sovvenire di un grand Uomo” (na počest velkého člověka) a věnováno “Sua Altezza Serenissima il Principe di Lobkowitz” (Jeho Výsosti nejjasnějšímu knížeti z Lobkowitz). Skutečná identita onoho “velkého člověka” je však stále předmětem spekulací. Jednalo se o Napoleona, jehož tehdy Beethoven obdivoval? Či o prince Lousie Ferdinanda Pruského, skvělého klavíristu z lobkowiczkého okruhu, který padl roku 1806 na bitevním poli? Odpověď na tuto otázku patrně zůstane záhadou.