Zbraně a lov

Obecné informace

Od dob pozdní renesance až do pozemkových reforem 20. století patřila česká a moravská panství s rozsáhlými lesy a parky k nejvyhledávanějším loveckým územím v Evropě.

Lov nebyl pouze povrchní zábavou, ale často byl dobrou cestou, jak mohl mladý šlechtic získat výcvik pro boj ve válce. Nešlo o výsadu vlastníků rozlehlých pozemků, ale i těch, kteří si mohli dovolit věnovat se lovu jako sportu. Další výdaje se zaměstnáváním lovčích a lesníků, udržováním stájí, psinců a zbrojnic k výjimečnosti a kouzlu lovu jen přispívaly. Lobkowiczové v tomto ohledu nebyli žádnou výjimkou, většina jejich pozemků sloužila jako loviště.

Lov úzce souvisel s péčí o lesy a okolní krajinu, pouze tak bylo možné zabránit vyhynutí lovených živočišných druhů. Snaha o zachování rozmanitého prostředí vedla k obrovským nákladům na vysázení miliónů stromů, které měly poskytnout útočiště jelenům, divočákům a další zvěři. Současná podoba lesní krajiny střední Evropy, včetně mohutných několik set let starých stromů, je přímým důsledkem této činnosti.

Trofeje a sbírky zbraní

Výmluvnými svědky loveckých setkání jsou stovky preparovaných trofejí. Časově spadají do konce 18. až začátku 20. století. Společenská stránka lovu se odráží v mnoha malbách a grafikách sbírky. Jsou mezi nimi obrazy řady místních umělců, zachycující oblíbené koně, psy a trofeje.

Nejpřesvědčivějšími symboly lovu však byly zbraně. Přestože palné zbraně byly dlouho uloženy v depozitářích, jsou dnes ty nejcennější z nich vystaveny v Lobkowiczkém paláci na Pražském hradě a na zámku v Nelahozevsi.

Většina těchto pušek a pistolí byla vyrobena v letech 1650 až 1750 v českých dílnách, které v té době byly vyhlášené po celé střední Evropě. Až do poloviny 18. století mnohé z palných zbraní dodávaly pražské dílny Adama Branda, Paula Ignatia Posera, rodiny Neiretterů a Leopolda Bechera, případně roudničtí mistři Johannes Lackner a Adal Friedrich. Dnes jsou jejich zbraně důkazem rozsáhlých lobkowiczkých objednávek, které po staletí zaměstnávaly celou řadu zručných řemeslníků.

K nejkurióznějším exponátům může být zařazena skupina shodných ručnic s křesadlovým zámkem, které byly vyrobeny v 18. století pro lobkowiczkou milici, jde o jednu z mála zachovaných skupin tohoto typu.

Další pušky pochází ze Slezska a ty nejpropracovanější, vykládané perletí v tureckém stylu, z Vídně. Palné zbraně, luky a prachovnice se vyráběly v té nejvyšší kvalitě a často byly mistrovským dílem zkušených řemeslníků, dekoratérů, zlatníků, rytců a výrobců zámků, hlavní a pažeb.

Zbraně symbolizují spojení moci a umění mnohem zřetelněji než jakákoli jiná část sbírek. Tento základní prostředek války se totiž vyvinul v něco, co je určeno k vystavení a obdivu.

Dnes, dlouho poté, co byly zbraně použity naposledy, zde zůstávají jako doklady legendární minulosti Lobkowiczů.