Historie zámku Roudnice

Úvod

Zámek Roudnice, který sloužil jako hlavní knížecí a vévodské sídlo rodiny Lobkowiczů, se nachází asi 50 km severně od Prahy vysoko nad řekou Labe v centru historické části města Roudnice nad Labem. Říká se, že jde o čtvrtý největší zámek v České republice.

Roudnický zámek není přístupný veřejnosti, několikrát do roka se však otevírá při zvláštních příležitostech, jako jsou koncerty, festivaly, divadelní představení pod širým nebem nebo mimořádné prohlídky. V současné době se pracuje na plánech koncepce dlouhodobého využití zámeckého objektu.

Historické počátky

Již ve 12. století stál na místě dnešního zámku hrad vybudovaný mocnými pražskými arcibiskupy. Sloužil jako oblíbené letní sídlo pražských biskupů a arcibiskupů a říká se, že právě zde byl Jan Hus vysvěcen na kněze.

Ve 14. a 15. byla původní románská stavba upravena v gotickém stylu. Později hrad přešel z majetku církve do světských rukou. V roce 1603 se pak prostřednictvím sňatku Zdeňka Vojtěcha Popela, 1. knížete z Lobkowicz (1568-1628), a jeho tehdejší majitelky, Polyxeny z Pernštejna (1566-1642), stal vlastnictvím rodiny Lobkowiczů.

V roce 1652 Václav Eusebius, jejich syn a 2. kníže z Lobkowicz (1609-1677), pozval italského architekta Francesca Carattiho a později i Antonia della Portu, aby hrad přestavěli ve velkolepé barokní sídlo.

A tak vznikl zámek s více než dvěma sty místností, masivním oboustranným vstupním schodištěm, impozantní hodinovou věží, krásně zdobenou kaplí a divadlem. Kromě hlavní zámecké budovy jsou jeho součástí i klášter, kostel, hospodářské a administrativní budovy a jízdárna. Přestavba zahrnovala i vznik skvostných zahrad na nádvoří i v nejbližším okolí zámku.

Po dokončení všech úprav byly do zámeckých pokojů přeneseny nejcennějšími předměty ze stále se rozšiřující rodové umělecké sbírky. Jednalo se o obrazy významných evropských malířů, cenné církevní předměty, zbraně, porcelán a předměty užitého umění nejen z Evropy, ale i Dálného východu.

V této době Roudnické panství vzkvétalo, a tak mohla být i Lobkowiczká knihovna, jíž bylo na zámku věnováno několik místností, doplněna o další cenné knihy, rukopisy a archiv.

Součástí sbírek byly i hudební nástroje a manuskripty významných hudebních skladatelů 18. a 19. století, jako byli Glück, Mozart a Beethoven, jehož 3. (Eroica), 5. a 6. symfonie byly věnovány jeho mecenáši Josefu Františku Maximiliánovi, 7. knížeti z Lobkowicz (1772-1816). Mnohá z těchto děl byla představena lobkowiczkým orchestrem v divadle Roudnického zámku.

Charakteristické architektonické prvky

Z původního románského hradu se dochovaly pouze části obvodových zdí pod severozápadní terasou zámku a několik klenutých místností, které jsou dodnes dostupné ze zámeckého nádvoří. Součástí jedné z těchto místností je i patka a část dříku románského sloupu z 12. století.

Období baroka reprezentuje kaple se skvostnými freskami od Giacoma Tencally (1644-1692).

Mnohé za zámeckých salónků se pyšní unikátními architektonickými prvky, za zmínku stojí balkóny, stropy zdobené štuky a freskami a keramická kamna z 18. a 19. století.

Zámek Roudnice ve 20. století

Na počátku 2. světové války byla rodina Lobkowiczů donucena opustit nejen Roudnické panství, ale i zemi. Maximilián Lobkowicz (1888-1967) strávil období války se svou manželkou Gillian Somerville v Londýně, kde působil jako velvyslanec československé exilové vlády.

Nacistická vojska zabrala zámek včetně rodinných sbírek a začala zámeckou budovu užívat jako středisko pro výchovu mládeže jednotek SS. Nábytek, speciálně navržený pro Lobkowiczkou knihovnu, byl zničen, a její prostory byly přestaveny na umývárny. Během posledních dnů války bylo během náletu vážně poničeno divadlo v západním křídle zámku.

Po válce se Max Lobkowicz vrátil na rodné panství a započal opravy zdevastovaného zámku. V roce 1948 se ale do čela vlády dostala Komunistická strana a veškerý majetek byl rodině opět zabaven.

Sbírkové předměty byly převezeny z Roudnice na řadu míst po celé republice, nejcennější z nich do Národního muzea a knihovny. Po následujících pět desetiletí sloužil zámek jako prostor pro vojenskou hudební školu a kanceláře vojenské správy. V roce 1965 se zámecká jízdárna stala sídlem Středočeské galerie moderního umění, která zde působí dodnes. Galerie má velmi dobrou pověst, pořádá úspěšné výstavy, a je tak atraktivním cílem nejen pro místní obyvatele, ale i turisty.

Po schválení restitučních zákonů prezidentem Václavem Havlem se Lobkowiczům podařilo opět shromáždit většinu konfiskovaného majetku včetně zámku v Roudnici nad Labem. Zámek i poté zůstal pronajat vojenské hudební škole, přičemž výtěžek z pronájmu a další příjmy byly použity na opravy objektu, především věhlasné zvonice a výměnu střechy. Vláda ale brzy přestala hudební školu finančně podporovat, a tak byla škola na konci roku 2008 oficiálně uzavřena.

Od roku 2009 rodina Lobkowiczů podnikla další opravy objektu a aktivně hledá partnery pro jeho dlouhodobé využití.

Pro více informací o zámku v Roudnici na Labem, plánech koncepce jeho dlouhodobého využití a dalších souvisejících aktivitách prosím kontaktujte Luďka Mařase na maras@lobkowicz.cz.