Historie rodu

Lobkowiczové, jeden z nejstarších a nejvýznamnějších českých šlechtických rodů, hráli po více než šest set let významnou roli v dějinách střední Evropy. Zástupci tohoto rodu se honosili tituly knížat Svaté říše římské, kancléřů Království českého, vévodů roudnických a rytířů Řádu zlatého rouna. 

V míře, která je pro nás dnes nepředstavitelná, financovali stavby velkolepých budov, podporovali hudební tvorbu a rozšiřovali své sbírky o obrazy, knihy, rukopisy, hudební nástroje, užité umění a další cennosti. Jejich sídla vzkvétala, prestiž u dvora rostla a pohybovali se v kruzích, které jim umožňovaly posílit stávající mocenské pozice.  

Na počátku 17. století, ještě před vypuknutím třicetileté války, posílilo postavení Lobkowiczů v rámci katolické části habsburského dvora. Zdeněk Vojtěch, 1. kníže z Lobkowicz (1568-1628), zastával funkci kancléře za vlády Rudolfa II., Matyáše a Ferdinanda II. Prostřednictvím sňatku s Polyxenou z Pernštejna rozšířil majetek rodu o rozsáhlá panství (včetně Lobkowiczkého paláce a zámku Roudnice) a cenné španělské portréty a knihy, a rodina tak získala silný politický vliv. Vítězství katolické frakce v bitvě na Bílé hoře (1620) moc i majetkové postavení rodu ještě upevnilo. O tři roky později tak bylo Polyxeně z Lobkowicz umožněno zakoupit zámek Nelahozeves. 

Václav Eusebius, syn Zdeňka Vojtěcha a Polyxeny a 2. kníže z Lobkowicz (1609-1677), byl členem císařské rady Ferdinanda III. a Leopolda I., stal se tak jedním z nejvlivnějších evropských státníků 17. století. Během třicetileté války stál v čele vlastního regimentu. Po válce pak ve Vídni vedl důležitá jednání v pozici předsedy císařského válečného kabinetu (od roku 1652) a předsedy tajné císařské rady (od roku 1669). Své schopnosti prokázal i ve správě rodinného majetku. Na jeho přání byli do Čech pozváni italští umělci a architekti, pod jejichž vedením byly v Lobkowiczkém paláci a na zámku v Roudnici provedeny rozsáhlé barokní úpravy. 

V roce 1786 jmenoval císař Josef II. Josefa  Františka Maximiliána, 7. knížete z Lobkowicz (1772-1816), vévodou roudnickým. Kníže byl talentovaným zpěvákem, houslistou a violoncellistou. Do dějin hudby se zapsal především jako patron hudebního skladatele Ludwiga van Beethovena. Štědrá finanční podpora, které se Beethoven od knížete těšil, umožnila hudebnímu géniovi složit některá ze světoznámých děl. Na důkaz vděku za podporu a mecenášství Beethoven 7. knížeti některá z nich věnoval, např. 3. (Eroica), 5. a 6. (Pastorální) symfonii; smyčcové kvartety Opus 18; Trojkoncert a písňový cyklus An die ferne Geliebte.

Události 20. století měly na rodinu i její sbírky značný dopad. Maximilián Lobkowicz (1888-1967), právník, politik a diplomat, výrazně podporoval rodící se demokratické Československo, a to i přes rozhodnutí vlády zrušit šlechtické tituly a přerozdělit majetek.

Tento druh “kolaborace”, v kombinaci s pozicí velvyslance exilové vlády Eduarda Beneše ve Velké Británii během 2. světové války, vedl k zabavení rodinného majetku nacisty v roce 1939. V roce 1945 byl majetek rodině navrácen. O tři roky později se ale do čela vlády dostala komunistická strana a následovaly další konfiskace. Maximilián i jeho nejbližší tak opět  přišli o veškeré jmění a byli donuceni  k odchodu ze země.

Po Sametové revoluci a pádu socialismu došlo pod záštitou prezidenta Václava Havla k legislativním změnám, které umožnily návrat majetku zabaveného komunistickou vládou zpět do rukou rodiny Lobkowiczů. Maximiliánův syn Martin (narozen v roce1928) se spolu se svým synem Williamem (narozeným v roce 1961) zhostil nelehkého úkolu získat zpět rodinná panství a vydat se po stopách rozsáhlých uměleckých sbírek, které k nim dříve neodmyslitelně patřily. 

Úspěšná restituční řízení neznamenala pouze navrácení rodinného majetku, ale i obrovské závazky v podobě zachování, ochrany a rekonstrukce opětovně nabytých památkových objektů. To vše navzdory velmi omezeným finančním zdrojům. Proto rodina založila společnosti Lobkowiczké sbírky, o.p.s., Lobkowicz Events Management a AFPCC (American Friends for the Preservation of Czech Culture – Spolek amerických příznivců pro podporu a zachování české kultury), aby sbírky mohly být co nejdříve zpřístupněny veřejnosti.

Díky odvážným předsevzetím, detailnímu plánování a pevnému odhodlání rodiny Lobkowiczů si tak již více než půl miliónu návštěvníků mohlo Lobkowiczké sbírky, vystavené ve stálých expozicích Lobkowiczkého paláce, zámku Nelahozeves a hradu Střekov, prohlédnout. 

Rodině byl navrácen i zámek v Roudnici nad Labem, který bývá označován za čtvrtý největší v České republice. Objekt v současné době není přístupný veřejnosti, ale pracuje se na plánech koncepce jeho dlouhodobého využití. 

Pro více informací o našich aktivitách na podporu a zachování sbírek navštivte sekci Mimořádné projekty.